Parkinsonova choroba
První zmínky o projevech, připomínajících Parkinsonovu chorobu, pocházejí již ze starověké literatury. Za první komplexní popis onemocnění vděčíme anglickému lékaři Jamesi Parkinsonovi.
Příznaky
Rozdělujeme je na primární a sekundární. Pro stanovení diagnózy Parkinsonovy choroby se musí u pacienta vyskytovat alespoň dva primární příznaky.
Primární příznaky
- TŘAS - mimovolný rytmický pohyb částí těla. Je nejcharakterističtějším projevem Parkinsonovy nemoci a u tří čtvrtin pacientů bývá zároveň i prvním. Nejčastěji se vyskytuje na rukou, je pravidelný (frekvence 4 - 6 pohybů za sekundu) a objevuje se obvykle v klidu, ve spánku vůbec. Intenzitu třesení zvyšuje psychický stres, úzkost, napětí. Postupuje z prstů jedné ruky postupně na druhou polovinu těla.
- ZTUHLOST SVALŮ - svaly postižené končetiny jsou i v klidu napnuté a kladou odpor při jakémkoliv pohybu. Pohyb působí trhaně, což je důsledkem trvalého zvýšení klidového svalového tonu.
- POMALÝ POHYB - zpomalené a nekompetentní pohyby, problémy s jejich začátkem. Projevuje se to obtížemi při chůzi, ovlivňuje to i polykání. Jde o jeden z nejvíce omezujících příznaků Parkinsonovy nemoci.
- NESTABILITA - ztráta rovnováhy, nejistota při změně polohy a při stání.
Sekundární příznaky
- PORUCHY CHŮZE - kroky se zkracují, typická je šouravé chůze. Chybí přirozené kývavé pohyby rukou, otáčení je ztíženo. V pozdějších stádiích nemoci se může objevit až tzv. zamrznutí, tedy neschopnost udělat byť jen krok.
- PORUCHY PÍSMA - zmenšující se, až nakonec zcela nečitelný rukopis.
- PORUCHA ŘEČI - podobně jako porucha písma, i řeč je ovlivněna svalovou ztuhlostí a pomalostí pohybů - bývá tichá a monotónní, postižený mívá problémy s tvorbou slov
- ZMĚNA MIMIKY - nepřítomen nebo stále stejný výraz tváře bez emocionálních projevů a mrkání - tzv. maskovitá tvář
- ZTRÁTA ČICHU - jeden z časných příznaků, který bývá často vzájemně propojený se ztrátou chuti - společně mohou vést k nechutenství a tím i k výraznému úbytku na váze
- DEPRESE - nejčastější psychická porucha při Parkinsonově chorobě, která se projevuje celkovým poklesem zájmu o okolí, poruchami spánku, únavou, smutkem
Doprovodné potíže
- Zvýšené slinění - příčinou není zvýšená tvorba slin, ale obtížné polykání
- Problémy s polykáním - kvůli špatné pohyblivosti jídlu výrazně zvyšuje nebezpečí zajíždění potravy do dýchacích cest se všemi potenciálními riziky, které přináší. Potíže s polykáním může komplikovat i užívání většího množství léků. Pacienti s Parkinsonovou chorobou mají většinou snížený pocit hladu, což spolu s problémy s polykáním, ztrátou chuti a čichu může vést k rychlému úbytku na hmotnosti.
- Časté močení - tato potřeba je způsobena zvýšenou aktivitou svalstva močového měchýře. U mužů se tento problém někdy kombinuje i se zvětšením prostaty a zpravidla trápí pacienty nejvíce v noci, což je značně obtěžuje.
- Zvýšené pocení - především v stádiích, kdy přestávají účinkovat léky a zhorší se i hybnost (takzvané stadium "OFF").
- Riziko pádů - představuje závažný problém v pokročilejších stádiích Parkinsonovy nemoci. Časté pády mohou vést ke zlomeninám a dalším vážným poraněním. Opakované pády i bez těchto zdravotních komplikací vedou ke strachu z pohybu, který přispívá k imobilní pacienta se všemi důsledky. Omezení pohyblivosti pacienta, jeho životního prostoru a zájmů vede nejen ke zhoršení kvality života pacienta, ale dotýká se i lidi v jeho okolí, což negativně působí na psychiku.
- Potíže s funkcí srdce a cév - mezi nejčastější patří kolísání hodnot krevního tlaku.
Diagnostika
Příznaky Parkinsonovy nemoci se označují jako parkinsonismus nebo parkinsonský syndrom, ale ne všichni pacienti s těmito příznaky mají Parkinsonovu chorobu. Odhaduje se, že parkinsonské syndromy jiného původu než Parkinsonova nemoc reprezentují asi 20 procent všech případů. Důležité je jejich včasné rozpoznání, protože běžně používané léky na Parkinsonovu nemoc u nich zpravidla nezabírají.
V praxi dochází k diagnostickým omylům zejména kvůli tŘasu, který je sice nejcharakterističtějším příznakem Parkinsonovy nemoci, ale nemusí automaticky signalizovat její rozvoj.
Tzv. polévkový parkinsonismus může být podmíněn užíváním některých skupin léků (antipsychotika, neuroleptika, antiemetika a jiné). Třes a svalová ztuhlost při parkinsonských syndromu nemusí být vůbec přítomny a na rozdíl od Parkinsonovy nemoci bývá postižení symetrické. Parkinsonismus však nemusí být jen nežádoucím účinek užívání některých léků, ale také výsledkem vlivu různých vnějších faktorů - cévních mozkových příhod, nádorů, toxických látek, zánětů či úrazů.
Sekundární parkinsonismus nejčastěji provází tyto neurodegenerativní onemocnění:
- Progresivní obrna (pacient má problémy s rovnováhou, na rozdíl od Parkinsonovy choroby jsou od začátku časté pády, stav se rychle zhoršuje)
- Multisystémové atrofie (nastupuje obvykle v nižším věku a většinou se nevyskytuje třes)
- Demence s Lewyho tělísky (parkinsonský syndrom velmi podobný Parkinsonově chorobě, ale zásadní rozdíl je v přítomnosti demence hned od začátku, typická je porucha pozornosti, ztráta prostorové orientace a zrakové halucinace)
Léčba
Antiparkinsonika odstraňují nebo zmírňují základní příznaky Parkinsonovy choroby. V současnosti není známa léčba, která by mohla významněji ovlivnit příčiny vzniku, tedy úbytek neuronů, který vede k degenerativním změnám. Podařilo se však v několika experimentálních pracích dokázat ochranné působení těchto léčiv na nervové buňky. Existuje 5 hlavních skupin antiparkinsonik podle mechanismu jejich účinku.
Objev jménem levodopa
Zavedení levodopy do léčby Parkinsonovy nemoci znamenalo v 70-tých letech významný zlom v možnostech ovlivnění příznaků tohoto progresivního degenerativního onemocnění. Ukázalo se však, že při dlouhodobém podávání je léčba levodopou spojena s několika problémy. Komplikace způsobuje zejména její rychlé vylučování z organismu - levodopa zásobuje mozek dopaminem, avšak kvůli rychlému vylučování dochází v těle k nárazovým vzestupem jeho hladiny. Prudké poklesy a nárůsty hladiny dopaminu mají nepříznivý vliv na nervový systém.
Vedle levodopy, která účinkuje poměrně krátce, je třeba udržovat co nejstabilnější úroveň dopaminu používáním agonistů dopaminu. Jde o koncepci tzv. kontinuální stimulace dopaminových receptorů. Této skupině antiparkinsonik věnují vědci v poslední době velkou pozornost. Jejich terapeutický účinek je o něco slabší než efekt levodopy, ve srovnání s ní však mají více výhod - tou hlavní je podstatně delší dobu působení a méně motorických komplikací. Do této skupiny agonistů dopaminových receptorů patří i nový lék ve formě náplasti. Antiparkinsonikum s účinnou látkou rotigotin je na Slovensku prvním a jediným lékem na Parkinsonovu chorobu ve formě náplasti.
Kvalita života pacientů
Parkinsonova choroba je chronické, dlouho trvající onemocnění, které ovlivňuje život nejen samotného pacienta, ale v pokročilejších stádiích má významný dopad i na jeho blízkých a těch, kteří se o něj starají. Dlouhodobá zvýšená psychická zátěž, pocit odpovědnosti a zvýšené nároky mohou vést i u nich k psychické únavě až depresi. Pacienti s Parkinsonovou chorobou jsou kromě klasických příznaků často sužováni různými doprovodnými zdravotními obtížemi. Mnohé z nich souvisí se základním onemocněním a patří k méně častým projevům Parkinsonovy nemoci. Jiné jsou způsobeny vedlejšími účinky užívaných léků. Nezanedbatelnou skupinu tvoří příznaky onemocnění, které Parkinsonovu nemoc náhodně doprovázejí a často souvisí spíše s věkem a způsobem života pacienta. Individuální péče o takových pacientů může být pak velmi komplikovaná a náročná.
Doprovodnými faktory mimo jiné jsou:
- Kardiovaskulární onemocnění - snížení krevního tlaku s pozdní reakcí srdce po prudké změně polohy nebo naopak zvýšení krevního tlaku - hypertenze, která vyžaduje léčbu
- Onemocnění zažívacího traktu - patří sem obtíže s polykáním, zácpou, zvýšeným sliněním. Zčásti může pomoci úprava stravovacích návyků.
- Nevolnost - častý vedlejší účinek léčby. Nemocnému může způsobit odpor k užívání léků.
Parkinsonova choroba a demence
Parkinsonova choroba se většinou vyskytuje ve vyšších věkových skupinách. V tomto věku se u lidí objevují i příznaky jiných onemocnění, např. tzv. demence - onemocnění projevující se zejména poruchou paměti a jiných psychických funkcí. Nejčastější je Alzheimerova demence. Ukazuje se však, že i v rámci samotné Parkinsonovy nemoci se mohou vyvinout příznaky demence. Pacient trpící demencí a Parkinsonovou nemocí je mnohem náchylnější na výskyt nežádoucích účinků některých léků. Nejčastěji jsou stavy neklidu, zmatenosti a přítomnost vidin - halucinací.
Parkinsonova choroba a deprese
Pacienti s touto nemocí trpí depresemi častěji než zdraví lidé v jejich věku. Převážně v pokročilejších stádiích onemocnění se setkáváme s depresí, která přetrvává delší dobu a vyžaduje léčbu.
Důsledkem deprese mohou být pocity úzkosti a ve spojení s častým nočním buzením, případně živými sny vyúsťují do poruch spánku. Příčinou problémů se spánkem a usínáním může být noční ztuhlost (nemožnost změnit polohu těla, křeče) a nevědomé provádění pohybů. To vše jsou potíže, vyžadující konzultaci lékaře. Opačným problémem je nadměrná spavost. Nekontrolovatelná ospalost a náhlé usnutí během dne je zvláště nebezpečné při činnostech, vyžadujících plné soustředění - např. řízení auta.
Potřeba rehabilitace
Fyzioterapie spolu s farmakologickou léčbou a přiměřenou péčí jsou základními cestami ke zlepšení kvality života pacienta s Parkinsonovou chorobou. Doporučuje se každodenní sportovní činnost, zejména chůze, plavání a jiné vhodné aktivity, které pacientovi doporučí odborník. V pokročilejších stádiích, kdy už pacient není schopen vykonávat tělesné aktivity pomůže svalové ztuhnutí snížit správnými technikami rehabilitační pracovník.
Pozitivní vliv cvičení na průběh a minimalizaci příznaků Parkinsonovy dokázali vědecké studie. Cvičení zmenšuje neurologické poškození, které přispívá k postupu onemocnění. V kombinaci s vhodnou léčbou má přesvědčivě pozitivní efekt na průběh Parkinsonovy nemoci. Cílené cvičení má vedle medikamentózní léčbě důležité postavení v boji s tímto onemocněním. Pomáhá zlepšit pohyblivost kloubů a ztuhlých svalů. Obecně se doporučují každodenní procházky a provádění řady předepsaných cviků minimálně 10 - 20 minut denně.
Převzato: http://www.femme.sk/
Parkinsonova choroba
První zmínky o projevech, připomínajících Parkinsonovu chorobu, pocházejí již ze starověké literatury. Za první komplexní popis onemocnění vděčíme anglickému lékaři Jamesi Parkinsonovi.
Příznaky
Rozdělujeme je na primární a sekundární. Pro stanovení diagnózy Parkinsonovy choroby se musí u pacienta vyskytovat alespoň dva primární příznaky.
Primární příznaky
Sekundární příznaky
Doprovodné potíže
- Zvýšené slinění - příčinou není zvýšená tvorba slin, ale obtížné polykání
- Problémy s polykáním - kvůli špatné pohyblivosti jídlu výrazně zvyšuje nebezpečí zajíždění potravy do dýchacích cest se všemi potenciálními riziky, které přináší. Potíže s polykáním může komplikovat i užívání většího množství léků. Pacienti s Parkinsonovou chorobou mají většinou snížený pocit hladu, což spolu s problémy s polykáním, ztrátou chuti a čichu může vést k rychlému úbytku na hmotnosti.
- Časté močení - tato potřeba je způsobena zvýšenou aktivitou svalstva močového měchýře. U mužů se tento problém někdy kombinuje i se zvětšením prostaty a zpravidla trápí pacienty nejvíce v noci, což je značně obtěžuje.
- Zvýšené pocení - především v stádiích, kdy přestávají účinkovat léky a zhorší se i hybnost (takzvané stadium "OFF").
- Riziko pádů - představuje závažný problém v pokročilejších stádiích Parkinsonovy nemoci. Časté pády mohou vést ke zlomeninám a dalším vážným poraněním. Opakované pády i bez těchto zdravotních komplikací vedou ke strachu z pohybu, který přispívá k imobilní pacienta se všemi důsledky. Omezení pohyblivosti pacienta, jeho životního prostoru a zájmů vede nejen ke zhoršení kvality života pacienta, ale dotýká se i lidi v jeho okolí, což negativně působí na psychiku.
- Potíže s funkcí srdce a cév - mezi nejčastější patří kolísání hodnot krevního tlaku.
Diagnostika
Příznaky Parkinsonovy nemoci se označují jako parkinsonismus nebo parkinsonský syndrom, ale ne všichni pacienti s těmito příznaky mají Parkinsonovu chorobu. Odhaduje se, že parkinsonské syndromy jiného původu než Parkinsonova nemoc reprezentují asi 20 procent všech případů. Důležité je jejich včasné rozpoznání, protože běžně používané léky na Parkinsonovu nemoc u nich zpravidla nezabírají.
V praxi dochází k diagnostickým omylům zejména kvůli tŘasu, který je sice nejcharakterističtějším příznakem Parkinsonovy nemoci, ale nemusí automaticky signalizovat její rozvoj.
Tzv. polévkový parkinsonismus může být podmíněn užíváním některých skupin léků (antipsychotika, neuroleptika, antiemetika a jiné). Třes a svalová ztuhlost při parkinsonských syndromu nemusí být vůbec přítomny a na rozdíl od Parkinsonovy nemoci bývá postižení symetrické. Parkinsonismus však nemusí být jen nežádoucím účinek užívání některých léků, ale také výsledkem vlivu různých vnějších faktorů - cévních mozkových příhod, nádorů, toxických látek, zánětů či úrazů.
Sekundární parkinsonismus nejčastěji provází tyto neurodegenerativní onemocnění:
- Progresivní obrna (pacient má problémy s rovnováhou, na rozdíl od Parkinsonovy choroby jsou od začátku časté pády, stav se rychle zhoršuje)
- Multisystémové atrofie (nastupuje obvykle v nižším věku a většinou se nevyskytuje třes)
- Demence s Lewyho tělísky (parkinsonský syndrom velmi podobný Parkinsonově chorobě, ale zásadní rozdíl je v přítomnosti demence hned od začátku, typická je porucha pozornosti, ztráta prostorové orientace a zrakové halucinace)
Léčba
Antiparkinsonika odstraňují nebo zmírňují základní příznaky Parkinsonovy choroby. V současnosti není známa léčba, která by mohla významněji ovlivnit příčiny vzniku, tedy úbytek neuronů, který vede k degenerativním změnám. Podařilo se však v několika experimentálních pracích dokázat ochranné působení těchto léčiv na nervové buňky. Existuje 5 hlavních skupin antiparkinsonik podle mechanismu jejich účinku.
Objev jménem levodopa
Zavedení levodopy do léčby Parkinsonovy nemoci znamenalo v 70-tých letech významný zlom v možnostech ovlivnění příznaků tohoto progresivního degenerativního onemocnění. Ukázalo se však, že při dlouhodobém podávání je léčba levodopou spojena s několika problémy. Komplikace způsobuje zejména její rychlé vylučování z organismu - levodopa zásobuje mozek dopaminem, avšak kvůli rychlému vylučování dochází v těle k nárazovým vzestupem jeho hladiny. Prudké poklesy a nárůsty hladiny dopaminu mají nepříznivý vliv na nervový systém.
Vedle levodopy, která účinkuje poměrně krátce, je třeba udržovat co nejstabilnější úroveň dopaminu používáním agonistů dopaminu. Jde o koncepci tzv. kontinuální stimulace dopaminových receptorů. Této skupině antiparkinsonik věnují vědci v poslední době velkou pozornost. Jejich terapeutický účinek je o něco slabší než efekt levodopy, ve srovnání s ní však mají více výhod - tou hlavní je podstatně delší dobu působení a méně motorických komplikací. Do této skupiny agonistů dopaminových receptorů patří i nový lék ve formě náplasti. Antiparkinsonikum s účinnou látkou rotigotin je na Slovensku prvním a jediným lékem na Parkinsonovu chorobu ve formě náplasti.
Kvalita života pacientů
Parkinsonova choroba je chronické, dlouho trvající onemocnění, které ovlivňuje život nejen samotného pacienta, ale v pokročilejších stádiích má významný dopad i na jeho blízkých a těch, kteří se o něj starají. Dlouhodobá zvýšená psychická zátěž, pocit odpovědnosti a zvýšené nároky mohou vést i u nich k psychické únavě až depresi. Pacienti s Parkinsonovou chorobou jsou kromě klasických příznaků často sužováni různými doprovodnými zdravotními obtížemi. Mnohé z nich souvisí se základním onemocněním a patří k méně častým projevům Parkinsonovy nemoci. Jiné jsou způsobeny vedlejšími účinky užívaných léků. Nezanedbatelnou skupinu tvoří příznaky onemocnění, které Parkinsonovu nemoc náhodně doprovázejí a často souvisí spíše s věkem a způsobem života pacienta. Individuální péče o takových pacientů může být pak velmi komplikovaná a náročná.
Doprovodnými faktory mimo jiné jsou:
- Kardiovaskulární onemocnění - snížení krevního tlaku s pozdní reakcí srdce po prudké změně polohy nebo naopak zvýšení krevního tlaku - hypertenze, která vyžaduje léčbu
- Onemocnění zažívacího traktu - patří sem obtíže s polykáním, zácpou, zvýšeným sliněním. Zčásti může pomoci úprava stravovacích návyků.
- Nevolnost - častý vedlejší účinek léčby. Nemocnému může způsobit odpor k užívání léků.
Parkinsonova choroba a demence
Parkinsonova choroba se většinou vyskytuje ve vyšších věkových skupinách. V tomto věku se u lidí objevují i příznaky jiných onemocnění, např. tzv. demence - onemocnění projevující se zejména poruchou paměti a jiných psychických funkcí. Nejčastější je Alzheimerova demence. Ukazuje se však, že i v rámci samotné Parkinsonovy nemoci se mohou vyvinout příznaky demence. Pacient trpící demencí a Parkinsonovou nemocí je mnohem náchylnější na výskyt nežádoucích účinků některých léků. Nejčastěji jsou stavy neklidu, zmatenosti a přítomnost vidin - halucinací.
Parkinsonova choroba a deprese
Pacienti s touto nemocí trpí depresemi častěji než zdraví lidé v jejich věku. Převážně v pokročilejších stádiích onemocnění se setkáváme s depresí, která přetrvává delší dobu a vyžaduje léčbu.
Důsledkem deprese mohou být pocity úzkosti a ve spojení s častým nočním buzením, případně živými sny vyúsťují do poruch spánku. Příčinou problémů se spánkem a usínáním může být noční ztuhlost (nemožnost změnit polohu těla, křeče) a nevědomé provádění pohybů. To vše jsou potíže, vyžadující konzultaci lékaře. Opačným problémem je nadměrná spavost. Nekontrolovatelná ospalost a náhlé usnutí během dne je zvláště nebezpečné při činnostech, vyžadujících plné soustředění - např. řízení auta.
Potřeba rehabilitace
Fyzioterapie spolu s farmakologickou léčbou a přiměřenou péčí jsou základními cestami ke zlepšení kvality života pacienta s Parkinsonovou chorobou. Doporučuje se každodenní sportovní činnost, zejména chůze, plavání a jiné vhodné aktivity, které pacientovi doporučí odborník. V pokročilejších stádiích, kdy už pacient není schopen vykonávat tělesné aktivity pomůže svalové ztuhnutí snížit správnými technikami rehabilitační pracovník.
Pozitivní vliv cvičení na průběh a minimalizaci příznaků Parkinsonovy dokázali vědecké studie. Cvičení zmenšuje neurologické poškození, které přispívá k postupu onemocnění. V kombinaci s vhodnou léčbou má přesvědčivě pozitivní efekt na průběh Parkinsonovy nemoci. Cílené cvičení má vedle medikamentózní léčbě důležité postavení v boji s tímto onemocněním. Pomáhá zlepšit pohyblivost kloubů a ztuhlých svalů. Obecně se doporučují každodenní procházky a provádění řady předepsaných cviků minimálně 10 - 20 minut denně.
Převzato: http://www.femme.sk/